Quo vadis, Evropo!!!

V poslední době, hlavně v posledních dnech se mi v hlavě rojí spousty myšelnek. A nevím, jestli na mě působí celodenní únava nebo ty dvě piva, ale cestou nočním rozjezdem jsem přešel do nálady, kdy to prostě potřebuju ze sebe dostat ven.

---

Delší dobu už se mi nelíbí, jako asi mnohým, současný stav evropské civilizace. Nebo, správněji řečeno, spíš mám strach z budoucího vývoje. Evropa vždy byla kontinent s velkým E. Středisko vyspělosti, vzdělanosti, kultury. Světadílem, který byl srdcem nebo hlavním centrem celého světa. Jo, uznávám, Amerika v posledním století mohla mít hodně navrch jak v ekonomice, tak v zavádění nových trendů, ale o to mi teď nejde. Chci říct to, že Evropa byla světadílem, od kterého si ostatní mohli brát inspiraci a i přez velké množství roztržek, nadnárodních sporů, schizmat, trojpapežství, revoluce a mohl bych jmenovat dál, si pořád se držela a měla svoji kulturu. A ať se to něktrým líbí víc nebo míň, nutno přiznat, že křesťanská kultura na tom měla značný podíl.

Ona totiž asi žádná společnost nedokáže delší dobu fungovat bez kultury, a k té patří i náboženství. Náboženství, nebo jiná instituce, která by udávala ne zákonné, ale obecné morální normy. Bohužel mám pocit, že duch živého křesťansví se z Evropy pomalu ale jistě vytrácí. Je utlačován jak z venčí, různými ideologiemi, tak ze vnitř, lhostejnoství a sobectvím. Myšlenkové proudy 20. století přišli s tím, že víra v Boha a náboženství celkově je přežitek, který není potřeba a jen brzdí další vývoj. A ani o naší zemi už neplatí zlaté české ručičky (tedy pokud nesoutěžíme v tom, jak si co nejvíc nahrabat). I národní uvědomění a kultura se stratili ve změti multikulturalismu.

Multikulturalismus, řekl bych takový do extrému vyhnaný odpor proti nacionalismu. Přece nebudeme rasisti a nebudeme bránit cizím národům v implementaci do naší kultury. A když budou chtít stejné práva, tak jim je dáme. Přece nebudem vyvolávat konflikty. My ne, ale oni třeba za pár let ano! Ale nad tím se nikdo nepozastaví, nikdo si nedá práci přemýšlet nad budoucností, důležíte je, že teď je relativně dobře a když se k nám ostatní tak hrnou tak proč ne. Vybudujme multikulturní společnost bez vlastní identity!

Jsou to tvrdá slova, odvážné věty místy vyhnané do extrému. Počítám s tím, že nemálo lidí, bude mít výhrady. Ale já tu nechci podávat nějakou vědeckou studii, ty ať se vydávají v novinách až zas bude potřeba zakrývat závažné problémy nějakou senzací. Chci jen vyjádřit svůj pohled, obavu a trochu rozbouřit stojaté a čpící vody naší společnosti. A proto pokračuju.

Přednedávnem jsme se mohli dozvědět z úst vysokých politiků, že onen slavný multikuturalismus selhal. A co nám zbylo? Evropa bez kultury. Můžeme klidně rozebrat a jmenovat kulturní památky, umělecká díla, vykládat historii, ale to bylo. Jaká je Evropa teď? Co ji charakterizuje? Zkuste si odpovědět na tuto otázku. Zda společnost, kde se legálně zabíjí nenarozené děti, odstraňují nepotřební staří a nemohoucí, Kde se jedná jen o penězích a činnosti dobrovolně nebo zadarmo jsou nelukrativní,  zda společnost, kde pravý význam slov přátelství, pravda, láska nebor odina nic neznamená a byl degradován na hodnotu pouťových cetek, má vůbec ještě šanci obstát.

Obávám se, či spíše jsem si jist, že pokud Evropa nedokáže získat zpět svoji kulturu, nebo rychle vytvořit nějakou jinou, bude dříve nebo později pohlcena kulturou východu. Východu, který už je opravdu hodně blízký. Nechci teď vypadat, jako odpůrce islámu. Ale je nutno příjmout fakt, že pokud islám nastoupí do Evropy, tak s celou svojí kulturou, tím pádem i se svými extrémistickými částmi. A v tu chvíli už nebude úniku. V té době už nebudeme většinou, která si bude moct diktovat podmínky, ale menšinou, která se buď přizpůsobí, nebo...!!!

Teď to opravdu přeženu, ale je to jeden z mála způsobů, jak nenechat čtenáře tohoto článku chladným. S každým dnem se nám blíži ono až skoro magické datum 21. 12. 2012. Konec jednoho kalendář rozpoutal v mnoha kruzích opět různé teorie a úvahy o konci světa. Zaujala mě jedna z předpovědí, která mluví o tom, že nemá jít ani tak o fyzický konec světa, ale o nějakou globální změnu smýšlení. Nu, možná je tomu opravdu tak. Možná po skoro dvou tisících letech, co evropskou a částečně i světovou kulturu formovalo křesťanství ji prostě začne formovat islám. 21.12, tři dny před Štědrým dnem. Je možné že by to bylo tak brzo? Kdo ví. Třeba 24. 12. 2012 se už žádné narození Spasitele slavit nebude (ostatně nedávno vydaný evropský kalendář by tomu nasvědčoval) a na sSlvestra se už třeba nebudou odpalovat rachejtle, ale bomby. No, jestli to tak bude, tak to abych vám popřál příjemné letošní poslední Vánoce, ne?

Řeknete, že je to přehnané, přitažené, vyhnané do extrému. Modlím se, aby tomu opravdu tak bylo. Ale je potřeba nenechat se ukolébat příjemnými řečmi novinářů, je potřeba probrat se ze spánku (Řím 13,11), zaktivizovat se a zajímat se o to co se děje kolem nás. Nemyslím, že je vše straceno. Pořád mám víru v křesťanskou Evropu. Víru v to, že tato situace má i jiné východisko. Ale nejde jen tak sedět, ale je potřeba něco dělat. Nic velkého to být nemusí. Jen je potřeba zapustit kořeny v Kristu, na něm postavit základy a pevně se držet víry (Kol 2,7). Žít naplno a s vnitřní opravdovostí svůj křesťanský život a vztah s Bohem. A tím žít naplno mám na mysli ne jen v neděli v kostele, ale i ve škole, v zaměstnání, v rodině, na ulici a třeba i v hospodě. Prostě všude. Copak někde jsem katolík a někde zase ne? Copak jde víra na nějakou chvíli odložit na věšák a pak zase jet dál jako by bylo všechno v pořádku? Není potřeba tolik hlásat evangelium slovem, je potřeba ho ŽÍT.

Je to těžké a náročné, ale pokud budeme zakořeněni v Krista, tak se nemusíme bát. NIČEHO. Tak se držme víry a dokažme, že křesťanská Evropa má ještě šanci!!

Je to na NÁS!