Večer

Je večer,

zkončil zas další den.

Je večer,

já mlčím samoten.

Je večer,

přemýšlím co lépe mohlo být.

Je večer,

já toužím se vytratit.

Ta tíseň, co v koutě ležela

se tiše, každého večera,

vplíží v mou duši jak černý had.

Proč nechci už sebe míti rád.

Teď ležím a hledám polohu,

ležím a přemýšlím o Bohu.

Zda On mi pomoc svou dá,

bych našel zas své vlastní já.

A usínám, ne jak kdo ve světě,

kdo spí si s úsměvem dítěte.

V mé duši je skrytý tížný žal

a smrt mě zve na svůj bál.

Přesto však spánek, byť těkavý,

strasti a tíhu dne odplaví.

Mizí včerejší tesknota,

a ráno mám nový den života.

někdy začátkem třeťáku AGKM